Před pár lety vyšla prvotina Romana Douška „Hejno bez ptáků„. Já se o knížce dozvěděl nedávno z rozhovoru na internetové televizi. Zaujalo mě autorovo tvrzení, že pravda je vlastně omyl. Zní to celkem revolučně v době, kdy obchod s „pravdou“ velmi dobře živí mnoho lidí.
Myslím tím knihy, které poskytují zaručené návody například na to, jak správně zapisovat poznámky do diáře, jak se milovat s partnerkou, aby to oba bavilo i po dvaceti letech manželství a nebo jak se na důchod spolehlivě zajistit nějakým tím miliónem navíc.
Vůbec nezpochybňuji osobní zkušenosti autorů a motivační význam těchto děl. Oni skutečně mohli najít způsob, jak se vypořádat se svými problémy v práci, v posteli nebo s financemi, bohužel si ale jejich fanoušci neuvědomují, že draze nakoupený návod je vlastně model, který někomu jinému fungoval v daném čase a na daném místě. I když se to či ono téma v knížkách zobecní, aby je mohli číst lidé na všech světadílech, byla to zkušenost konkrétního člověka a jde tedy o jeho pravdu.
Z pohledu všech ostatních souhlasně tvrdím, že taková pravda je omyl a proto ji nekupuji a už ani nehledám.
Já pravdu ve svém oboru také neprodávám. Nediktuji svým klientům, jak má vypadat ten správný geografický informační systém. Měl bych práci jednodušší, ale nepodepsal bych se pod ni, protože by to nedávalo smysl. Já dokážu porozumět jejich pracovnímu prostředí, zmapovat potenciál nejen ekonomických zdrojů, reálná očekávání uživatelů, legislativní nároky atp. a v tomto kontextu vytvořit model, který povede k harmonizaci problematických míst – tedy k jejich pravdě.