Ach, to slovo „audit“. Ono může znít dosti strašidelně zejména lidem, kteří se dostanou do hledáčku auditora. Obavy a jiné strachy, které s tím pojmem souvisí, jsou ale do značné míry iracionální. Rozhodl jsem se proto publikovat rozhovor, který ledacos vysvětlí.
Co si mám představit pod pojmem nezávislý audit geografických informačních systémů?
V podstatě jde o to komplexním způsobem popsat aktuální stav geoinformačních technologií a aplikací mého klienta a vyhodnotit jejich (ne)dostatečnost z hlediska legislativního, procesního, organizačního a ekonomického. Kromě rámcových požadavků, které stanoví například strategie Smart Administration, hodnocení ovlivní především reálné potřeby koncových uživatelů. Ty jsou podle mě klíčové, pokud nechceme budovat systémy pro systémy.
A uživatelé vědí, co chtějí?
To je dobrá otázka. Často se zdá, že nikoliv, ale opak je pravdou. Určitě vám to nedokáží říct hned a formou, jakou byste to potřeboval, ale v zásadě to ví. Každý úředník a zaměstnanec ví, co dělá většinu dne, co se od něho očekává a za co má zodpovědnost. Právě tyto úkoly je potřeba podporovat pomocí moderních technologií. Samozřejmě jde o způsob, jak s lidmi jednáte. Fakt je, že komunikace „ajťáků“ s ostatními zaměstnanci a managementem bývá problém. Mě se daří tyto bariéry odstraňovat a ty rozdílné světy spojovat.
To trochu souvisí s interoperabilitou, kterou se snažíme ve světě IT budovat. Je to podle vás na dobré cestě?
Ten záměr je určitě dobrý, pokud si pod pojmem interoperabilita představíme snahu najít takový úhel pohledu na různá data, který nám nabídne širší souvislosti. Způsob, jakým se reálně buduje, je věc druhá a to se mi už tak nelíbí. Často to není o ničem jiném, než že skupinka vyvolených stanoví nová pravidla pro všechny zúčastněné a ti se musí podřídit. To má tu nevýhodu, že se stírají lokální specifika a z pestrého světa se stává černobílý. Při tom technologie nám dovolují víc. Jen vědět, jak na to.
A vy víte, jak na to?
Jasně, ale nejprve by se musel provést audit, abych poznal prostředí, jeho potenciál a očekávání.
Co vás přimělo nabízet audity na českém trhu?
Třeba právě to, že tu chybí geoinformatici, kteří by uživatelům nabízeli kreativní řešení jejich aktuálních problémů. A je třeba zdůraznit, že by se to mělo dít v duchu nezávislosti na konkrétní technologii. Ale těch důvodů je více – rád bych podpořil trh, pracoval na popularizaci geoinformatiky v nových odvětvích a hledal synergie s jinými odborníky.
Komu vlastně audit nejvíce pomůže?
Audit je primárně určen organizacím, které již nějaké geo-technologie používají. Reference mám z oblasti veřejné správy a akademie věd. Nicméně přínosy mohou čerpat i dodavatelé geoinformačních technologií, což si málokdo uvědomuje.
Takže vaše služby nejsou jen o kontrole a hodnocení lidí a technologií, ale o konstruktivní kritice. Rozumím tomu správně?
Přesně tak. Lidé mají i jiné obavy. Třeba si myslí, že mým cílem je škrtat položky v rozpočtu a diktovat jim jiný způsob práce. Ale tohle není mým úkolem. Každý nesoulad, na který přicházím, pojmenuji, popíši a doplním o návrh řešení. Jak se k tomu klient postaví, je jeho věc. Ode mě se dozví, jak se věci mají a kam by bylo dobré je dotáhnout. Mnohdy tím naopak investice podporuji, ale musí to mít smysl stejně jako ty škrty.
V závěru klientovi nabízíte nějaká konkrétní softwarová řešení?
Konkrétní řešení ve smyslu doporučení platformy nebo dodavatele nikoliv. Klient má možnost poptat kohokoliv. Na přání umím poskytnout pomoc při vyhodnocení nabídek, ale to je jiná služba.
Jaké technologie jsou podle vás aktuálně trendy a vhodné pro vaše zákazníky?
To je to, takto paušálně něco tvrdit neumím. Co je dobré pro jednoho nemusí být dobré pro druhého. Navíc populární je to, na co jsou reklamy, ale to ještě nemusí být nejlepší. Asi není tajemstvím, že mám rád vhodnou kombinaci cloudových služeb s výkonným desktopovým řešením.
Za co by podle vás měli zákazníci platit nemalé peníze dodavatelům technologií?
Jednoznačně za přidanou hodnotu, kterou jim produkt přinese. Ve zkratce je to usnadnění práce, zpřesnění, zrychlení atd. Dodavatel by měl mít možnost spravovat řešení zákazníka s co nejmenšími náklady se zajímavou marží a klient by za to měl získat operativní péči a zmiňované přínosy. To považuji za win-win strategii.
Na informační systémy veřejné správy se v poslední době nahlíží dosti z patra, protože vzniká mnoho projektů za obrovské peníze, které mnohdy nejsou tak funkční, jak by se očekávalo. Co je podle vás příčinou?
Ano, to je pravda, ale každá mince má dvě strany. Za robustnost aparátu nemůžeme a nic s tím teď neuděláme. Tomu odpovídá management projektů, který často pokulhává. Vše se připravuje narychlo s cílem vyřešit aktuální problém bez uvažování o širších souvislostech. Není na to čas, protože zítra by ty peníze už nebyly. Nakonec projekt dostanou na starosti řadoví zaměstnanci, kteří nemají zkušenosti s realizací větších akcí a začínají problémy. Dodavatel, aby ustál takové prostředí a mnohdy agilní způsob vývoje, musí vytvářet nafouknuté rozpočty. A pak se na někoho zlobte.
Co děláte pro to, aby výsledek vaší práce nebyl jen další dokument do šuplíku?
Já mohu dělat jen to, že svoji práci odvedu nejlépe, jak dovedu. Co s informacemi klient udělá, už je jeho věc. Samozřejmě mu nabídnu spolupráci právě při harmonizaci GIS prostředí. Je to po auditu hned druhá fáze. Pokud se vše zadaří, zákazník získá certifikát.
Jak moc provedení auditu zatíží vaší klientelu?
Po nějakou dobu jsem v úzkém kontaktu s informatiky přímo na jejich pracovišti a dále si plánuji asi hodinové konzultace s klíčovými uživateli napříč organizací. To je pro ně asi největší zátěž, že mě mají týden nebo čtyři na očích.
Kolik bych za váš audit zaplatil?
Záleží na rozsahu. Pohybujeme se v řádu desetitisíců.
Mohou s vámi úřady komunikovat zdarma ještě před provedením auditu?
Ano. Vlastně je to moje podmínka. Než si s klientem podáme ruku, potřebuji znát jeho očekávání a on musí souhlasit s mým způsobem práce, měl by mi důvěřovat.